V pátek 28. srpna 2026 se v Ostravě uskutečnila osobní schůzka ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky s paní Lenkou Carbolovou, neformální pečující, která dlouhodobě pečuje o blízkou osobu se zdravotním postižením.

Šlo o několikrát odkládané setkání, od něhož jsme očekávali především možnost otevřeně hovořit o zkušenostech a problémech neformálních pečujících a lidí se zdravotním postižením. Skutečný průběh schůzky však tato očekávání nenaplnil.

Třicet minut zpoždění a deset minut na jednání

Schůzka byla sjednána na 11.15 hodin, začala ale přibližně s třicetiminutovým zpožděním, tedy až v 11.45 hodin. Namísto plánovaného prostoru tak na samotné jednání zbývalo sotva deset minut. Překvapilo nás také, že ministrova asistenta podle jeho vyjádření nikdo o plánované schůzce předem neinformoval.

Během krátkého setkání paní Lenka Carbolová téměř nedostala příležitost souvisle představit své zkušenosti a připomínky. Ministr její sdělení opakovaně přerušoval a reagoval způsobem, který v nás vyvolával dojem: „Všechno vím, všechno znám.“ Současně však z jeho odpovědí podle našeho názoru vyplynulo, že celou šíři předkládané problematiky nezná.

Člověk se zdravotním postižením zůstal stranou

Člověk se zdravotním postižením, o kterého paní Lenka dlouhodobě pečuje a který ji na schůzku doprovázel, zůstal stranou. Nebyl přizván ke stolu, ministr mu při příchodu nepodal ruku a na jeho připomínky reagoval způsobem, který jsme vnímali jako uštěpačný.

Paní Lenka Carbolová přinesla ministrovi Aleši Juchelkovi také dar tvořený výrobky členů Klubu neformálních pečovatelů, který sama vede. Ministr dar nakonec přijal, jeho reakce však působila dojmem, že jej přijímá spíše neochotně.

V průběhu jednání se ministr opakovaně věnoval mobilnímu telefonu. Zároveň několikrát zdůraznil, že musí odejít na další schůzku. Celé setkání proto působilo, jako by mělo co nejrychleji skončit. Při odchodu ministr opět nepodal ruku a rozloučil se pouze stručným „na shledanou“.

Samotné prostředí poslanecké kanceláře na nás navíc nepůsobilo příjemně ani důstojně. Pozitivně naopak hodnotíme přístup ministrova asistenta, který se nám věnoval, komunikoval s námi a snažil se situaci organizačně zvládnout.

Zdůrazňujeme, že jde o náš osobní dojem z průběhu setkání, nikoliv o tvrzení, že takový byl skutečný záměr ministra.

Přímé srovnání přístupu dvou ministrů

Tato zkušenost pro nás byla o to větším zklamáním, že paní Lenka Carbolová je laureátkou ocenění Ministerstva práce a sociálních věcí Pečující roku 2024 v kategorii Péče o dospělého s hendikepem nad 18 let. Ocenění převzala osobně z rukou tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky.

Právě při slavnostním předání ocenění začala mezi paní Lenkou Carbolovou a Marianem Jurečkou dobrá a otevřená komunikace. Bývalý ministr paní Lence naslouchal, zůstával s ní ve spojení a zabýval se předkládanými body a návrhy zaměřenými na zlepšení života neformálních pečujících a osob pečujících o své blízké.

Máme proto možnost přímého srovnání přístupu dvou ministrů práce a sociálních věcí. Nejde přitom o jejich politickou příslušnost, ale o způsob jednání s lidmi.

Marian Jurečka naslouchal, komunikoval a věnoval se konkrétním podnětům. Ze setkání se současným ministrem Alešem Juchelkou jsme si naopak odnesli pocit, že skutečný dialog s paní Lenkou jako neformální pečující ani se samotným člověkem se zdravotním postižením nebyl jeho prioritou.

Podobné vystupování jsme zažili již při předchozím setkání s Alešem Juchelkou na jiné akci v Praze. Tehdy jsme jeho přístup vnímali jako arogantní. Bohužel ani osobní jednání v Ostravě náš názor nezměnilo.

Ministr musí umět naslouchat

Ministr práce a sociálních věcí rozhoduje o oblastech, které zásadně ovlivňují životy lidí se zdravotním postižením, neformálních pečujících, seniorů a dalších zranitelných skupin. Nestačí proto pouze tvrdit, že jejich problémy zná. Musí být připraven těmto lidem naslouchat, jednat s nimi s respektem a věnovat jejich zkušenostem odpovídající pozornost.

Na základě naší osobní zkušenosti se domníváme, že Aleš Juchelka tyto předpoklady při uvedeném jednání nenaplnil. Pokud není ochoten změnit způsob komunikace a skutečně naslouchat lidem, jejichž životů se jeho rozhodování bezprostředně týká, nepovažujeme jeho další působení ve funkci ministra práce a sociálních věcí za přínosné.